Jmenuji se Jaroslava Sobotková a tuto webovou prezentaci jsem založila proto, abych zde mohla zveřejňovat veškeré informace ohledně našich psů, našich odchovů, jejích úspěchů a prostě o všem, co se v kynologii, zejména té sportovní, Velkých kníračů děje.
Jak jsem se dostala k chovu Velkých kníračů? Už od dětství jsem milovala všechna zvířata, křupkama jsem krmila pumu, prací prášek jsem sypala rybičkám....prostě jsem to měla v krvi už jako malá :-D I přes přísný zákaz, jsem si v 12 letech opakovaně přivedla domů do paneláku malé štěňátko kříženečka kokršpaněla a byla jsem tak urputná, že rodiče povolili a mohla jsem si ho nechat. Musela jsem slíbit, že se můj školní prospěch rozhodně nezhorší...ba naopak já začala nosit samé jedničky. To byl můj první velký krok do kynologie. Začala jsem chodit na zdejší cvičák, poněvadž moje malá nezbeda "Nera" začala zlobit. Sice vedení nebylo na kdovíjaké úrovni, ale aspoň jsem byla mezi podobnými pejskaři a těšilo mě, jaké děláme pokroky ve výcviku. Načetla jsem spoustu literatury, A podle svého selksého rozumu se začala věnovat sportovnímu výcviku.
Po škole přišla první práce a první výplata. A já začala snít o "pořádném psu". Pečlivě jsem vybírala plemeno, z osobních důvodů jsem vyloučila NO a BO. Chtěla jsem něco zajímavějšího, impozantnějšího...prostě něco co mě chytne a nepusí. A tak se stalo...vybírala jsem mezi dobrmanem a kníračem. Zvítězil knírač, který měl větší předpoklady být celoročně umístěn venku. Pořídila jsem svého prvního knírače, poločlověka "Chesterfield Pip Strážce klidu" a byla láska k plemenu na celý život. Čeník se mnou prožíval začátečnické kynologické pokroky, s odstupem času před ním smekám ještě víc, těch figurantů co jsme vystřídali, moje metody hokus pokus, plácaní do stehen při řadovkách, a pak najednou zjištění, že extistuje IPO :-) I přes to vše jsme dokázali přes malé úspěchy dosáhnout vyšších met jako je účast na VS pro MR IPO3, MS ISPU a musím podotknout že Čeník nikdy nepropadl a vždy splnil zkoušku IPO3 s přehledem. Spolu jsme ušli velký kus cesty.....Navždy můj Nr.1
Chtěla jsem, aby byl se mnou furt, a jediným způsobem je, pokračovat v chovatelství, a tím předávat jeho krev, jeho skvělou povahu dalším generacím. A tak jsme pořídili fenku Dynamic Daffi Goldest Danubius...jenže ta se nám po zjištění velké čelistní vady ztratila. Byla to velká bolest, nikomu bych nepřála to zažít, to zoufání a doufání. Nicméně čas ránu zahojil a já jen doufám, že tam kde je se má dobře.
DaChes - název mé chovatelské stanice vznikla kombinací těchto dvouch, pro mě vyjímečných psech.
A jaký knírač vlastně je? Líp bych to nenapsala :-) jen bych doplnila, že znám spoustu kynologů začátečníků, kteří si s touto povahou poradilo. A propadlo kníračům stejně jako já.
